Copyright 2013 Ing. Mirek Skokan All rights reserved
|
||||||||||||||
Úvaha - duel sportů - tenis kontra
golf K myšlence porovnávat tyto 2 skvělé sporty mne přivedlo nedávné tenisové Australian Open. Vítěz totiž musel odehrát 6 zápasů po cca 1000 úderech, 6000 úderů, tedy (jeden z) nejvíce ze všech hráčů celého turnaje. Úkolem pro vítěze golfového turnaje je odehrát naopak nejméně úderů ze všech účastníků turnaje, 4 kola po cca 70 úderech, tedy 280 úderů. zhruba 20 x méně „ran“ než tenisový šampión :-)! Zde jsou má další subjektivní porovnání (s vědomím, že porovnávám hrušky s jablky :-)):
Hra proti nejlepším. I když se stále ještě považuji za lepšího tenistu než golfistu, s Nadalem nemám šanci uhrát snad ani míč a na gemy skončí zápas 60, 60, 60, na míče 72/2 (to si fandím, že dá Rafa jednu dvojchybu, já dám jedno excelentní podání a Rafa zkazí return). S Woodsem, když mi sedne kolo za 75 a jemu kolo nesedne, může to být (samozřejmě zcela výjimečně) i vyrovnané klání. A pár jamek určitě nad Tygrem i vyhraju. Ale i tak, jeho roční průměr 70 ran na kolo, můj 80, takže moje průměrná prohra s Tigerem bude důstojná, 70/80, s Rafou však na hry stoprocentně 0:24 :-). Co tím chci říct, i se špičkovým golfistou si fajn zahraji, s Rafou mne čekají 2 možnosti, bud že si téměř vůbec nesáhnu na míč (vrátit mu podání či reagovat na return se nedá) anebo mi to milosrdně bude rozhazovat a mne po chvíli čeká kolaps :-) Kondice, genetika,
věk: Špičkový tenis neodpouští nic, je-li tenista pod 175 cm, má-li
i jen 5 kilo navíc, přibývají-li mu roky nad 35 let, je namydlený :-).
Golfista, příklad bohém Miguel Angel Jimenez, malý chlapík s velkým
bříškem, milovník dobrého jídla, červeného vína a doutníků, ročník
1964(!) a je pořád v absolutní světové špičce..
Pokud by si to rozdali v atletické, kondiční přípravě první stovka
svět.žebříčku tenistů a golfistů, skončí to 100:0... Pro tenisty. Roger
i Rafa umí stovku pod 11..
Psychika, chyby při hře. Golf na rozdíl od tenisu chyby neodpouští. Zahájím-li tenisový zápas 3 dvojchybami, naštve to, ale zápas, dokonce ani ona první hra ještě ztracena není. Začnu-li golfový turnaj 3 auty, je turnaj ztracen po pár minutách a další 4 hodiny už hraji jen pro radost ze hry a zábavu. V tenise není do posledního míče znám výsledek, konec, mohu otočit zápas ze stavu 0:6, 0:5. Při golfu je moc času přemýšlet (což může být dobře i špatně :-).Trvá -li můj úder cca 2 vteřiny, strávím švihem golfovou holí 3 minuty ze 4 hodin... Soupeř: V tenise, když prohraji, se můžu omlouvat (vymlouvat :-), že soupeř hrál obzvláště dobře. Při golfu jsem ale sám. V tenise, krom podání, kterým začínám akci, jsem vždy závislý na úderu soupeře, jsem nucen reagovat, často bleskurychle. Řítí - li se na mne rychlostí 250 km/hod podání Karloviče, mám na reakci pár desetin sekundy. V golfu začínám akci při každém úderu, na každý úder se mohu precizně, bez časového presu, připravit. Krom první rány z týčka pak hraji již všechny míčky tak, jak leží, každá poloha míče může být zcela jiná. Hřiště – tenisový kurt je rozměrově vždy stejný a je dokonalou rovinou. Tenista brblá i při nepatrně špatném odskoku míče. Golfové hřiště je každé jiné a výškový rozdíl mezi odpalištěm a jamkou může být i 100 m! Golfista musí často zahrát míček zabořený v písku, z vody, hlubokého lesa, 50 cm vysoké trávy i třeba míček ležící v koruně stromů :-). A navíc nemá k dispozici žádnou opravnou šanci, žádné druhé podání. Vybavení - na tenis si sbalím tenisky, 3 tenisáky, raketu dvě a jdu na to. Na golfový turnaj beru vozík, golfový bag se 14 různými holemi, aspoň 10 míčů (snad to bude stačit :-), neodhadnu, kolik jich ztratím či utopím v jezírcích), balíček 20-ti týček různých velikostí, markovátko, vypichovátko, skór kartu, tužku, rukavici, deštník, boty se spajky a jdu na to :-). Vždy mám trochu obavy, zda nezapomenu něco z cca 50 položek :-). Co mají společného oba sporty: hrají se v nádherném prostředí, především v outdoor prostředí (jsem příznivcem sportování pod širým nebem), jsou to sporty gentlemanů, u obou sportů mi k zasoutěžení si stačí jeden parťák (v golfu třeba i "jen" duel já versus hřiště) a oba sporty se dají hrát i ve vysokém věku. Pro děti umět oba sporty je skvělou devízou do budoucna. A parafrázuji úvodní větu, vskutku jsou vysoce návykové! MS 9.2.2015 Copyright 2013 Ing. Mirek Skokan All rights reserved |